wort dictionary

abprallen

intransitiv

۱. کمانه کردن، خوردن ‌(به جایی) و برگشتن؛ عقب جهیدن

[*][ist]

Beispiele:

گلوله به دیوار خورد و کمانه کرد

die Kugel prallte von/ an der Wand ab