wort dictionary

aufplatzen

intransitiv

۱. ترک/ قاچ خوردن، شکاف برداشتن؛ سرباز کردن، باز شدن؛ شکافتن؛ (از هم) بازشدن، شکفتن؛ جرخوردن؛ چاک خوردن

Haut; Geschwür; Naht; Knospe usw.; [*][ist]